Katalog předmětů naleznete vlevo v menu sloupci !!!! :-)

.

Červen 2012

Dlouhé letní šaty

25. června 2012 v 21:32 | Kate |  Oblečení

Kniha Sestra

12. června 2012 v 23:09 | Kate |  Rady
Doporučuju přečíst!



Obálka titulu Sestra
Cena: 246 Kč

Beatrice žije v NY spokojeným životem, i když trochu nudným a trápí ji obavy o mladší sestru Tess, umělkyni, která se poněkud nezodpovědným způsobem protlouká životem v Londýně. Jednoho dne její matka zavolá a v jediné strašné vteřině všechno změní: Tess je pohřešovaná a hledá ji policie. Bee sedá na prní letadlo do Londýna, ale po příletu se dozvídá strašlivou novinu- Tess byla nalezena mrtvá, s podřezaným zápěstím. Policie případ uzavře jako sebevraždu, ale Bee odmítá.
Tak začíná její cesta poznáním, kdo skutečně byla její sestra- a kým je doopravdy ona sama. Postupně odhaluje sestřina skratý tajemství- byla těhotná a její dítě trpělo vrozenou vadou. Kdosi ho však zázračně vyléčil. Souvisí podivný experiment se smrtí Tess? Kam až lze zajít v posedlosti objevit vraha vlastní sestry? Možná až na samý konec pravdy..
Psychologický román s prvky detektivky a thrilleru zkoumá hloubku sesterského pouta i lidské duše. Za Sestru získala Rosamund Luptonová cenu nejlepší prozaickou prvotinu roku 2010.

ÚRYVEK:
Došla jsem k policejnímu kordonu. Zahlédl mě seržant Finborough. Na chviličku se vylekl, co tam dělám, a vzápětí nasadil soucitný výraz. Vykročil kě mně.
"Beatrice, je mi to líto-"
Přerušila jsem ho. "Mýlíte se."
Chtělo se mi vzít do zaječích. Chytil mě za ruku. Myslela jsem, že se mi snaží zabránit v útěku. Dnes si myslím, že to bylo vlídné, konejšivé gesto.
"Je to Tess, bohužel."
Pokusila jsem se mu ruku vytrhnout. "S jistotou to nemůžete vědět!"
"Bojím se, že omyl je vyloučen. Moc mě to mrzí, Beatrice. Vaše sestra je mrtvá."
Sedla jsem si ke skupince stromů s černými větvemi, jež trčely zpod toho dusivého sněhu bez listí, bez života.
Od jakého okamžiku jsem věděla, že jsi mrtvá: Dívala jsem se, jak z těch zpustlých záchodků vynášejí skládací nosítka. Na nosítkách ležel pytel s tělem. Přistoupila jsem k němu.
V zipu se zachytil pramen tvých vlasů.
A tehdy jsem věděla.

Proslov k ukončení studiu

10. června 2012 v 21:52 | Kate |  Píšeme..

PROSLOV


BY Katka Šánková

Vážený učitelský sbore a milí spolužáci
Dnes, tady před vámi stojím proto, abych se s vámi oficiálně rozloučila i za třídu. Pro mnohé z vás je tento den šťastným a pro některé zároveň i smutný. Loučíme se se vším… s panem ředitelem, s učiteli a s naší milovanou třídní učitelkou, která nás přes všechny naše nedostatky miluje. Ale ještě než všem řekneme "sbohem", chci se ohlédnout úplně na začátek, kdy jako malí špunti jsme vykročili pravou nohou do první třídy.
Spolužáci, vzpomínáte si na naše výrazy v obličeji, když jsme šli do 1. třídy? Byli jsme vystrašení a překvapení s hloupým úsměvem na tváři. Pevně jsme drželi maminky a nechtěli je opustit. S dlouhým čekáním a nekonečným kousáním nehtů z netrpělivosti, jsme se konečně dočkali první třídní učitelky Ivy Červenkové. Byla na nás velmi hodná. Děkujeme jí, že nás naučila číst, psát a počítat. Do teď na ni vzpomínáme jen v dobrém. Postupem času jsme si na sebe zvykali. Stávali se z nás kamarádi, pomáhali jsme si a hráli si.
Než jsme se naděli, byla tady 6. třída a polovina kamarádů odešla na gymnázium a my jsme měli strach, že nás rozdělí do jiných tříd. Měli jsme velké štěstí a zůstali spolu. Jenom přece bylo něco nového. Do třídy k nám přibyli noví spolužáci. Přiznejme si… Neměli jsme se rádi. Celý první stupeň jsme se provokovali a navzájem nesnášeli. A kdo by tušil, že dnes jsme nejlepší přátelé? Zúčastnili jsme se také poznávacího výletu do Fryštáku, kde jsme sestavili lepší kolektiv.
V osmé třídě jsme už řešili páry do tanečních. Kdo s kým půjde, proč ten nepůjde s ním a ten zas s ní. Když jsme všichni byli už zadaní, přestalo se to řešit. Když nám paní učitelka oznámila, že výlet strávíme na Jelenovské, byli jsme z toho špatní, protože už by to byl druhý rok. Koneckonců jsme si to tam náramně užili a to je hlavní ne?
Osmou třídou jsme se probojovali až do 9. třídy. Čekalo nás hodně překvapení. Jako první přišly taneční lekce. Každý týden se z neandrtálců stávali muži ve smokinkách a z děvčat princezny s krásnými šaty. Mysleli jsme si, jak to bylo hrozné, těch 8 let tady, ale postupně jsme si uvědomili, že to bylo v pohodě, teda do doby, kdy jsme měli psát scio testy. Ale všechno jsme skvěle zvládli a bylo na čase psát přihlášky na střední školy. Někteří se dostali už v prvním kole. Ty, které nevzali, byli v tísni, jestli je vezmou ve druhém kole, ale zbytečně. Každý se dostal tam, kam chtěl. A jít studovat, to, co ho baví je bezva ne?
1. školní ples. Skvělé, krásné, jedna z věcí, která je nezapomenutelná. Ještě teď si pamatuju, jak 5 minut před začátkem polonézy jsme se stresovali. Měli jsme plnou hlavu toho, jestli nezakopneme nebo nám chlapci nepřišlápnou dlouhé bílé šaty či nezapomeneme kroky. Měli jsme nehoráznou trému. Ale už bylo na čase předvést, co jsme se naučili. Bezchybnou polonézu jsme zakončili nádherným valčíkem. Sklidili jsme vášnivý potlesk. Ani si nedokážete představit, jak jsme se radovali, že jsme to zvládli. Později jsme naši učitelku dohnali k slzám. Měli jsme pro ni narozeninové dary, ale myslím, že pro ni byl největší dar už to, že jsme si na ni vzpomněli.
Praha. Co říct o bezvýhradně nejlepším výletu s nejbližšími? Všem nám zůstanou vtipné vzpomínky. Třeba jak jsme tančili Zorbu na Karlovém mostě nebo když jsme hráli Stupido a my plácali nesmysly. A když někdo vysloví jméno Faust nebo uvidím v obchodě Rafaelo, tak se usměju. Vždyť vy víte, o čem mluvím.
Závěrečné taneční byli skutečně brilantní. Všichni nás chválili, jak jsme byli skvělý. Myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že největší zážitek bylo, když jsme tančili s rodiči. To bylo něco! V polovině večera jsme hráli vtipnou hru. Každá skupina jsme měli provázek a na konci měl uvázaný kolík. Kluci ho museli provléci přes kalhoty nahoru a dívky od vrchu až dolů. Pak jsme měli chvíli pauzu. Holky si mnuli bříška nohou z bolesti. Pár hodin neustálého tančení a s boty na podpatku, to celkem zabolí. Celý zpocení a s bolavýma nohama jsme i tak v taneční soutěži předvedli tance, co nejlépe. Později večer byl volný program. Na parketě jsme to pořádně rozbalili. Skoro nikdo neseděl, všichni už si tančil vlastním stylem. Kdokoli říká, že je to nejlepší akce školy a všichni tedy mají pravdu.
Cesta nebyla jednoduchá, ale přesto jsme to dokázali. Nevím, jak moc mám učitelům poděkovat za všechno, co nás naučili. Bylo to s námi těžké, to uznávám, byli jsme drzí, a proto vás obdivuji, že jsme to s námi nevzdali. Jeden moudrý muž řekl: "K učení nedochází automaticky, je třeba k tomu vést," a vy jste nás vedli. Zažili jsme s vámi dobré i špatné chvíle. Měli jsme vás vždy rádi, když jsme nám z testů dali jedničku, ale jenom, když to byla jednička! Omlouváme se vám všem, na které jsme byli vážně ošklivý, ale jsme pubertální cvoci, kterým se chování někdy vymkne z rukou. Možná tomu neuvěříte, ale jsme super človíčci. Pod naší drzou, drsňáckou slupkou jsou dobří lidé, kteří to vážně dotáhnou daleko. Takže ještě jednou děkujeme a omlouváme se za všechny námi způsobené vrásky na čele.
Paní učitelko, tenhle odstavec se píše nejhůř. Jak se vám odvděčíme za všechno, co jste pro nás udělala? Jste nejlepší učitelka na světě a zpříjemnila jste nám poslední čtyři roky na této škole. Víte vy vůbec, z kolika průšvihů jste nás dostala? A že jich bylo hodně. Za všechno, co jsme udělali, jste se za nás postavila a nechala si vyhubovat místo nás. Pro nás to znamená mnoho. Nejste jenom naše třídní učitelka, jste i kamarádka, které se můžeme svěřit. Když jsme potřebovali, tak jste nám podala pomocnou ruku, toho si vážíme. Vím, že jsme nebyli ideální třída, ale vy jste to s námi vydržela a máte nás ráda, leč, že nám někdy přeskočí a jsme na jiné vlně. Doufáme, že i po skončení deváté třídy se budeme někdy scházet a vyprávět si staré dobré časy na základce.
Navždy zůstanete v našich srdcích. Děkujeme.

Déšť

10. června 2012 v 21:50 | Kate |  Pictures
A POŘÁD PRŠÍ!